Žijeme ve světě, ve kterém nás ovládají informační technologie. Není dne, kdy bychom nepoužili počítač, mobil nebo tablet. Součástí moderních způsobů výuky na všech školách je i práce s těmito technologiemi. Už dávno neexistují klasické třídní knihy tak, jak je známe. Pedagogové píší známky a absenci svých žáků do elektronických systémů. Studenti vypracovávají své domácí úkoly na svém počítači. Starý způsob vyučování na školách pominul. Proč taky ne? Doba se neustále mění. Každý den přijde na trh něco nového. Proč se neadaptovat na novinky ze světa elektroniky? Proč nepozměnit styl vyučování? Proč nepozměnit celý životní styl díky novým vymoženostem, jenž doba nabízí? A já se ptám, mají tyto novinky smysl do budoucna?

psaní v ruce

My, starší generace lidí, si ještě pamatujeme, jak nás paní učitelka v první třídě kárala za to, že ono psací písmeno není tak úhledné, jak má být. Dnešní děti si díky svému každodennímu používání svých chytrých telefonů a notebooků pamatují jen tiskací strojový styl písma a na ten psací se postupně zapomíná. Abych byl zcela upřímný, já si tuto dobu pamatuji. Rád na ni vzpomínám. Nicméně nejsem ten typ člověka, který se usilovně brání využívat všechny možnosti, co nabízí 21. století.
počítač s tabletem
Díky svému každodennímu používání těchto přístrojů i já postupně zapomínám, jak se ručně píší určitá písmena. Mým denním máslem je psaní tiskacím strojovým písmem, tedy tím, co vidíme na obrazovkách a displejích své chytré elektroniky. Tiskárna za nás vytiskne cokoliv, co si budeme přát, a jsme tím pádem ušetřeni psaní dlouhých esejí, referátů, dopisů a ostatních typů dokumentů hezky postaru – ručně.

 

I když máme každičký den k dispozici stále nové možnosti, jak si ušetřit čas, nebo jak se zabavit, vlivem moderních udělátek však o něco přicházíme. Přicházíme o věc, za kterou bojovali naši předci – o náš mateřský jazyk. Do našeho rodného jazyka se stále čím dál tím více míchá angličtina. Mnoho mladých lidí dnes běžně mluví v kombinaci češtiny a angličtiny. Odkud asi vane vítr? Nemohu to dávat za vinu počítačům a telefonům, ale nynější době. Vše je v základu přeloženo do angličtiny, a tak se není čemu divit, že v mysli mladých chlapců a dívek je bohatá zásoba anglických slov. I já sám mám někdy problém nalézt správné české slovo, ale vím, jak se řekne v oné druhé řeči.

 

Závěrem bych rád zmínil, že není dobré se bránit novým věcem, ale měli bychom také dbát na podstatu těch starých. Není nutné pohřbívat náš jazyk, ručně psané dekorativní písmo nebo staré způsoby. Vše má svou cennou historii. A ze samotné historie se mnohdy naučíme nejvíce věcem.