Možná si nyní myslíte, že autor článku upadl na hlavu a nyní se to začíná projevovat, protože už neumí napsat ani nadpis. Jenže tomu tak není. Autor článku, přesněji autorka, tedy já, to má v makovici docela dobře srovnáno a chyba v nadpisu není. Jen vás asi jako čtenáře zmátlo, že v perexu je myšlená káva klasická, kdežto v nadpisu už je myšlena kava kava, což je název keře rostoucího v daleké cizině v zemích blízko rovníku. Jistě to znáte z filmů či knih, nebo jste se tam dokonce byli podívat na dovolené. Nu a právě zde se tento keř vyskytuje. Místní lidé počkají až pořádně vyroste a ze země jej vytahují i s kořeny.
Ty se pak velmi pečlivě očistí a začnou se sušit. Nakonec se rozemelou na různě hrubý prášek, který se pak může v hrnku zalít stejně jako klasická káva na fotografii zde přiložené. Jakmile dojde k vyluhování, pije se to. Účinky této tekutiny přirovnávají někteří ke kouření marihuany, jiné ke snovým vizím alkoholickým a ti kteří přišli ke zkušenostem s drogou pak i k vidinám jí způsobenou. Kava kava však žádnou drogou není a není ani za ni u nás považována. Koupíte ji v podstatě kdekoli, její prodej je pouze novými nařízeními regulován státem.
A jestli si myslíte, že to stát dělá pro vaše dobro, jako že se bojí o vaše duševní zdraví, tak tomu nevěřte. Je to pouhá zástěrka k tomu, aby si mohl, jako vždy a u všeho bezpracně napakovat kapsu. Za povolení k prodeji si totiž přijde na něco kolem půl milionu ročně. Jen prodej na netu je za dvě stě tisíc korun a další poplatky skoro za všechno z toho všeho udělají docela kulatou sumičku. Proto je kava kava cena taková, jaká je. Ale toto my zde nevyřešíme, a proto to ponecháme stranou k diskuzi těm, kteří nám tu zpívají něco o demokracii a svobodě prodeje. Kava kava není ani v hledáčku drogové policie, nezajímá je, tak proč takový humbuk kolem, to věru nikdo neví.
